Jak jsem hledal bílou paní okořskou

... ráno mě zatahala za ucho písnička "Na Okoř je cesta...", kterou jsem slyšel z rádia ... a nešla mi z hlavy ... tak jsem se vypravil ke známému z písničky ... abych to trochu okoukl ...

... pro ty kdo netuší, kde Okoř hledat ... jsem asi 15km severozápadně od centra Prahy ... podle archeologů byla však oblast Okořského údolí osídlena již ve čtvrtém tisíciletí před Kristem ... tehdy tady sídlili první zemědělci ...

... o hustém osídlení této krajiny svědčí i četné mohylové hroby ... místy do dnes patrné zbytky osídlení schované do teréních vln ... inu lidem se tady líbilo ... bylo jim tady dobře ... půda úrodná, podnebí mírné ...

... dějiny vsi jsou pak nedílně spjaty s hradem Okoř ... i když první písemné zmínky o vesničce jsou z roku 1227 ... tehdy byla v majetku ženského kláštera při kostele svatého Jiří v Praze ...

... ovšem v této listině vydané králem Přemyslem Otakarem I. není o hradu ani čárka ... zato v místech ... kde se dnes tyčí věž ... stála osmiboká kaple ... na skalním ostrohu nad potokem ...

... historikové říkají ... že tady bylo i hradiště s kaplí spojené .... písemné doklady máme až z let 1260 - 1270 ...

... kdy byl postaven první hrad ... nevíme ... písemné prameny mlčí a četné stavební zásahy v pozdějších staletích smazaly stopy prvních staveb ...

... nejstarší architektonické články ... tedy členění zdiva, kružby ve tvaru čtyřlístku zhotovené z opuky ... které pocházejí z již zmiňované kaple jsou uschovány v přízemí zdejší věže ...

... někdy v polovině 14. století se do okořské krajiny dostal František (Frána) Rokycanský, konšel Starého města pražského, který původně bydlel na Staroměstském rynku, v domě „U slona“ ... důvody proč dům v roce 1359 prodal nevíme ... ze zemských desek 1359 se však dozvídáme již o existenci hradu ... ovšem hrad již mohl být postavený dříve ... zdroj:http://www.obecokor.cz/Data/hishrad.htm

... tedy první známý majitel, který zasahuje do hradní architektury i osudů vsi je původem měšťan ... to je zajímavé ... hrad byl tehdy menší než je dnes ...

... ovšem ani další majitelé tohoto sídla nepatřili k vysokému šlechtickému stavu: "1414 kdy má hrad v držení významný královský úředník, písař královské urbury v Kutné hoře, Mikuláš z Prahy. Po jeho smrti hrad krátce vlastnil Jindřich Lefl z Lažan, Mikulášův příbuzný a přítel, horlivý vyznavač Husových myšlenek. Roku 1416 se synem prodává hrad bohatému lékárníkovi – Italovi Ludvíkovi z Prahy" ... píše se webu obce Okoř ...

... hrad poničili Husité ... pak různě střídal majitele ... a do přestavby se pustil až rod pánů z Lochovic a jejich příbuzných ... nejznámějším majitelem vsi a panského sídla je pak Jaroslav Bořita z Martinic ...

... tento pán se proslavil tím, že vyletěl z oken pražského hradu při defenestraci ... později hrad odkázal Jezuitům ... a po zrušení jejich řádu začal postupně chátrat ... poprvé o tom čteme v roce 1787... a také sloužil jako zdroj stavebního materiálu ... nejméně do roku 1920 ...

... pak se o záchranu pokusil Klub českých turistů a zajistil tehdejšími stavebními metodami konzervaci zdiva ... zabránil tak naprosté devastaci tohoto hradu ...

... od roku 1967 zde probíhal intenzivní archeologický výzkum ... a postupně záchranné práce ... po roce 1990 se hrad stal majetkem obce Okoř ... ta jej opravuje ... a také provozuje ... aby tato památka mohl býti uchována i pro další generace ...

... a jakže je to v té písničce ... " cesta jako žádná ze sta .. roubená je stromama ... to by souhlasilo ... a také souhlasí ... že "na konci té cesty trnité stoj krčma jako hrad" ... opravdu tam je ... jen teď mimo sezónu má zavřeno ...

... jak je to s bílou paní z té písničky?... já jsem ji nepotkal ... zato jsem při západu sluníčka viděl ... jak se ve věži hradu postupně u jednotlivých okének a ve věžním portálu objevuje měkké světlo ... jen škoda ... že se mi to nepovedlo tak úplně vyfotit ...

... takže se vůbec nedivím autorovi textu ... pokud viděl to co já dneska, musel mít pocit ... že věží chodí bílá paní a svítí si svíčkami či loučí ... ovšem v žádné z místních pověstí se bílá paní okořská nevyskytuje ...

... dívám se na zdejší rybník ... cestou k němu jsme potkal ornitology, kteří nahrávali hlasy zimních ptáků ... a fotografovali ...

... je čas jet ... blízkost hlavního města má tu výhodu ... že sem jezdí příměstská doprava ... spojení je výborné ... tedy se nemusí jezdit autem ... přeji vám krásné putování ... brum ...