Po republice cestuje neobyklý reportér. Je jím velký plyšový medvěd Hugo

TURNOV Leukémie, slepci, lidi po automobilových nehodách, bývalí horolezci. Ti co cestovat nemohou, jezdí po virtuálních výletech s medvědem. Byť by to na první pohled mohlo vypadat, že plyšový medvěd, kterým Hugo je, bude zajímat děti, je určený i pro dospělé „Jsem 127 centimetrů vysoký plyšový medvěd. Celý rok 2012 jsem publikoval do novin, než jsem dostal výpověď,“ vzpomíná na své začátky Hugo. Ve všech reportážích vystupuje tak, jako by byl živý. Když přestal být o jeho reportáže po roce zájem, přestěhoval se do rodinné sbírky medvědů Barunky Hlubučkové do Turnova. Tady mohl v klidu přemýšlet, co dál. „Nápad oblečeného medvěda, který něco dělá a sděluje to ostatním, je úžasný,“ říká Turnovanka Hana Hlubučková, historička a kastelánka, která společně s pražským fotografem Ondřejem Rajcsányim a plyšovým medvědem začala před rokem dvakrát do týdne obrážet Česko, ale i zahraničí. S nimi i medvěd, který psal reportáže. „Když kamarádka onemocněla rakovinou, otočil se jí svět. Nemohla cestovat a dělat to co vždycky. A tak se pro ni a všechny handicapované staly medvědovy příběhy spojením s okolním světem,“ vysvětluje Hlubučková. A dvakrát týdně se na plyšákových stránkách nebo facebooku objeví nový příběh. Společně s nimi se narodil Hugo na cestách, netradiční vzdělávací projekt pro lidi, kteří sami cestovat nemohou. Dnes už existuje i početná skupina babiček a dědečků, kteří se po stopách hnědého medvěda vydávají. „Jedou se například historická auta v Českém ráji. Ale není to tak, že napíšu o tom, jak projela. Sednu si za volant a majitel mi řekne, jaký je to typ, co to je za kapotáž. A já to potom přiblížím lidem,“ popisuje Hugo. Často se dostane i na místa, která jsou běžným návštěvníků zapovězená, nebo nabídne pohled z medvědí perspektivy. Napsat, nafotit a zveřejnit dvě reportáže týdně, chce pořádnou porci času. A také peněz. Hugo je zatím placený z výplaty svého fotografa. „Ale kdo například ví, že Praha, Uherské hradiště nebo Olomouc má haptický model města pro slepé? Hugo už tam byl a stojí za to lidem to přiblížit,“ zamýšlí se jeho fotograf Rajcsányi. Hlubučková také uznává, že projekt je časově náročný. Často vzniká ve čtyři ráno nebo hluboko po půlnoci. Mezitím pracuje jako kastelánka na Rotštejně nebo zachraňuje památky. Přesto předpokládá, že bude pokračovat dál. Jen se možná ještě více zaměří na zvířata, která pomáhají lidem. Například na slepecké psy, ke kterým se lidé neumějí chovat. Představí koně a hipoterapii a bude pokračovat po výletech. Hugo nenabízí žádné zboží, nestaví se za žádnou politickou stranu. Chodí po horách a památkách, a snaží se inspirovat návštěvou zajímavých míst. Nebo potěšit ty, kteří se tam vydat nemohou. Zdroj: Mladá fronta DNES; Datum vydání: 5.9.2014; Rubrika / pořad: Kraj Liberecký; Strana / zpráva 02; Autor: Aleš Mastník
ps: I tiskovou chybu v názvu mám potvrzenou z iDnes. Hugo

Datum: 05.12.2014