Tajemství knihařské dílny

... časné jaro láká na výlety ... a tak jsme s Barunkou dorazili do Rožďalovic ... to je městečko asi 18 km od Nymburka ... a protože březen bývá nazýván "Měsícem knihy" ... míříme do unikátní knihařské dílny ...

... tu zde založil pan Josef Rajman ... dědeček mé dnešní průvodkyně paní Blanky Hančarové už v roce 1885 ... po něm převzal živnost nejmladší syn Jenda ... "... no vidíš Hugo, tam co sedíš, jsem jako malá taky sedávala..." vzpomíná paní Blanka ...

... a hned pokračuje: " ... tatínek měl štěstí ... po vyučení jako tovaryš se dostal do Prahy do dílny pana Ludvíka Bradáče, to byl zakladatel moderní knižní vazby, a seznámil se se spoustou významných a tvůrčích lidí té doby ...

.. vázali tam knihy pro profesora Maxe Švabinského, Cyrila Boudu, chodili k nim lidé z uměleckého sdružení Holar ... a tatínek moc rád vzpomínal i na svá setkání s mistrem Mikolášem Alšem ...

... pak odešel můj tatínek pracovat do Bělehradu ... během I.světové války byl na italské frontě jako kočí u sanitky a také fotograf ... ty fotografie máme v rodinném majetku a vystavujeme je ...

... no a v roce 1925 zakoupil tenhle dům ... a já jsem se tu vyučila knihařkou ... a i když dějiny potom přinesly ledacos ... dílna zůstala i přes všechny ty peripetie téměř v původním stavu a dnes je zase majetkem naší rodiny" ....

... a už je čas podívat se ... co vlastně knihař dělá ... věděli jste ... že knížka ... nejen svým obsahem, ale také vazbou je malé umělecké dílo? ... na začátku jsou vytištěné složené archy vložené do obálky ...

... do hřbetu knížky ... no těch drážek co nám paní Blanka ukazuje přijde motouz ... ten ovšem musí být zalepený do hřbetu knihy ...

... a čím ... no klihem prohněteným se škrobem ... ta tenká látka ve hřbetě knihy to je orgatin ... speciální tkanina pro knižní vazbu ... pak se knížka dá do lisu ... aby uschla ...

... a pak se knížka ořízne na tomhle zařízení ... jmenuje se gilotina ... má jeden nůž ... a náramně jsem dával pozor, abych tam nedal tlapičky ... auvajsky ... jinak je to čistě mechanický stroj ... a pozor ... mají tu i jeho rodný list ... Video zde

... pokud máte pocit ... že paní Blanka drží v ruce paličku ... je to správně ... provádí takzvané kulacení ... "...Hugo, když není knížka takto zkulacena, tak se ti při čtení vyklene, nebo rozpadne v polovině vazby, a to je špatné " ...

... a je čas dát knížce kabátek ... tedy desky ... ale to není jen tak ... ty desky se musí useknout na speciálním stroji na příslušnou velikost ... a mají dvě strany ... tohle je spojka ... ta spojuje dvě desky ...

... a tohle je hřbetník ... tam přijde titul knihy a třeba zdobení ... desky na knihu mohou být plátěné, kožené, polokožené i z různých druhů papírů ...

... tenhle šuplíkovník je vzácnost ... co šuplík ... to jiný druh papíru ... a díky pečlivým popiskům ... je tu vzorný pořádek ...

... no podívejte se ... to se vezmou mastné tiskařské barvy ředěné benzínem nebo terpentýnem ... a na mokrém papíru vzniknou a takovéto krásné ornamenty ...

... a je čas na ornamenty ... na hřbet nebo i na desky knížky se vytváření za pomoci těchto speciálních razítek ... rodina Hančarova jich díky svému předchůdci Jendovi Rajmanovi vlastní na 300 ...

... na velké ornamenty je pak tato unikátní strojní zlatička ... a zase nepotřebuje elektřinu ... nahřeje se dřevěným uhlím ... vloží se vzor ... zlato a podkladová deska ...

... a pak to chce silou zatáhnout za páku ... Video zde

... a hotovo ... zlacený znak ČVUT Praha je na světě ... a věřte ... že i když to vypadá jednoduše ... je to veliké umění a práce ...

... a ještě tohle ... to jsou takzvané linky na kožené vazbě knihy ... poctivá ruční práce ... ruční vytlačování i zlacení do mokré kůže ... ze které jsou potom takto úžasné desky na knihu ...

... zvědavý medvědí nos jsem strčil do dalšího šuplíkovníku ... hádejte co je v něm? ... kdo si typl ... že jednotlivá písmenka má brumbodík ... a jak se s nimi pracuje ? ...

... tahle nějak to vypadalo v dobách ... kdy ze zrodil knihtisk ... jednotlivá slova se musela poskládat z písmenek ... utáhnout ve speciálním svěráku na písmenka ... a pak se teprve tisklo ... vazby některých knížek se tak dělají do dneška ...

... a je čas vrátit se ke knihařskému stolu ... dobře se podívejte ke hřbetu knížky ... tomu prošití se říká kapitálek ... je to hranička knížky, ukončení hřbetu ... a kdyby to co držím v tlapce byla kuchařská kniha, byly by z něho spuštěny třeba čtyři záložky ...

... a co se děje dál? ... no způsobů je mnoho ... mě paní Blanka ukázala tento ... takzvaným kašírováním se vlepí vnitřní strana obalu ...

... desky se natřou pšeničným škrobem ... kniha se dovnitř takzvaně zavěsí a pak v jednom z mnoha lisů schne ... jo to co jsme si ukázali je výroba brožury ...

... knihařská dílna je plná strojů ... tohle jsou nůžky ... na karton ... Barunka musela táhnout za páku a zároveň šlapat na přítlačné zařízení ... aby se stříhaný papír ani nehnul ... a ještě dávat pozor, aby se nestřihla ...

... a tady obdivujeme šicí stroj na knihy ... bylo jich vyrobeno pouze osm ... a vymyslel je skoro před sto lety jeden učedník u firmy na výrobu klasických šicích strojů ... a funguje do dnes!... Video zde

... a tohle jsou ukázky práce zdejší knihařské dílny ... jsem rád ... že řemeslo knihařské se stále učí ... i když je knihařů pomálu ... a hluboce je obdivuji ...

... a je čas se rozloučit ... děkujeme paní Blance Hančarové za to ... že nás zasvětila do tajů knihařského řemesla ... a přejeme hodně zdravíčka a sil do další krásné práce ... brum ...