Od Velkého Dářka k Malému Dářku

... předjaří je čas jako stvořený pro výlet ... jsme se synovcem Kvidem na Českomoravské vysočině a právě se chystáme zkoumat okolí zdejší největší vodní plochy zvané Velké Dářko ... někdy se můžete setkat s poetickým názvem "moře Vysočiny" ...

... všechny sběratele turistických vizitek jistě potěší, že na informační tabuli u vstupu do kempu Velké Dářko je pravý, nefalšovaný a opravdivý opisový štítek ...

... trocha místopisu: Velké Dářko leží asi 10km od města Žďár nad Sázavou ... jsme tedy v kraji Vysočina ... v nadmořské výšce 110 metrů nad mořem ... rybník má rozlohu 206ha ...

... Velké Dářko je rybník, který byl postaven koncem věku patnáctého ... písemné prameny udávají rok 1480 ... původně sloužil k dodávkám vody železářským hamrům a hutím v nedaleké Polničce ... vybudovali ho zde mniši z nedalekého cisterciánského kláštera ve Žďáře nad Sázavou ...

... hned pod hrází je takzvaný Nový rybník ... a dál postupně celá řada menších rybníčků ... třeba: "Železný, Kamenný, Hamerský a tenhle rybníkovitý pás se táhne až k městu Polička ...

... samo Velké Dářko má sice velkou plochu ale překvapivě není nijak hluboké ... na nejhlubších místech má čtyři metry ... ale většinou je jeho hloubka cca jeden a půl metru ...

... hráz rybníka v zimě slouží jako běžkařská trasa ... teď v předjaří se zase dá obdivovat i pohled z boku ... za celá staletí prošla pouze několika úpravami ... rekonstrukce spodní výpusti, sanace průsakové poruchy a výstavba sdruženého objektu v letech 1968 - 1969 ...

... ještě by to chtělo několik technických údajů ... takže: Hráz Velkého Dářka je dlouhá 457 m, je budována z hlíny v náspu až 12 m vysokém. Zadržuje až 3,56 mil. m³ ... rybník je napájen rozsáhlého rašelinného prameniště a zdejší voda je díky tomu i mimořádně čistá ...

... Kvído jásá ... našli jsme nástup na naučnou stezku ... podle plánku máme najít celých dvanáct zastavení ... podle trasy se jde kousek od hráze ... jmenuje se Dářská rašeliniště ... seznámí nás s geologickou historií a zdejšími živočichy ...

... kamarádka značka nás povede po naučné stezce ... kdyby byl sníh, tak tam nemůžeme ... protože tady vedou běžkařské trasy ... ale po sněhu není ani památky ... a my vyrážíme vstříc poznání ...

... jenže medvěd míní a okolnosti mění ... probíhá tu těžba a další lesnické práce ... dělníci nám doporučili, abychom změnili trasu ... a šli se podívat do Radostína ... případně k rybníku Malé Dářko ... jsme medvědi poslušní ... a tak děláme čelem v zad ...

... vydáváme se vstříc vesnici Radostín ... podle chatiček a zdejší vyhlášené hospůdky ... cestou si povídáme o současnosti Velkého Dářka ... vlastníkem je Dr. Radslav Kinský a provozovatelem je Kinského rybářství s.r.o. ... po celý rok slouží rybník i jeho okolí rekreačním účelům ...

... po silnici jsme došli do Radostína ... "První písemná zmínka o Radostíně pochází z roku 1454, založen ale byl už někdy na přelomu 13. a 14. století, a to, stejně jako další vsi v okolí, v souvislosti se vznikem žďárského kláštera. Nemalé procento přistěhovalců tvořili Němci, kteří v těch dobách ve velké míře přesidlovali do českých zemí." ... zdroj: https://www.zdarskypruvodce.cz/naucnou-stezkou-severskou.../

... vzniku osady napomohla i blízkost takzvané Libické stezky spojující Moravu a Čechy ... do dnes si Radostnín zachoval středověký půdorys ... úžasnou náves s rybníčkem a vodníkem na druhé straně ...

... a proč Radostín? ... vědecky má pocházet od osobního jména Radosta, tedy ves lidí Radostových ... ale je tu krásná místní pověst ... o tom jak se ve zdejších lesích ztratil zemanský synek ... a po dlouhém hledání jej nalezli někde v těchto místech ... zeman z vděčnosti postavil křížek ... později chalupu a časem vznikla vesnice ...

... kousek od Radostína už vidíme cíl dnešního putování ... to je rybníček zvaný Malé Dářko ... je napájen vodami z Radostínského rašeliniště ...

... hned za hrází rybníčka se nachází přírodní rezervace Štíří důl, kterou protéká Štírový potok ... ovšem štíra bychom tu hledali marně ... název Štíří důl je pak odvozen od mloka skvrnitého, který zde pobývá a který je již od pradávna nazýván nesprávně štír ... zdroj: https://www.zdarskevrchy.cz/cz/turisticke-cile/267-stiri-dul

... hurá, už jsme v cíli ... tady u hladiny rybníka je čas předjaří krásný ... ještě nedělají rámus žáby a jiní obojživelníci, nejsou tu komáři ... a hezky se tu odpočívá ... jenomže mládě má jiné plány tak si chvíli odpočineme a hurá dál ...

... tak pro tohle jsme putovali dál ... Kvído našel na klasické mapě umístění alespoń dvou panelů té naučné stezky na kterou se tolik těšil ... takže jsme na jejím samém konci, u panelu číslu 12 ... kde je popsáno, co je to borkování ... ne nemá to nic společného s borovicí ... ale ne ... jde o ruční těžbu rašeliny ... která tady probíhala ještě v první polovině dvacátého století ...

... a jen o pár metrů dál jsme našel další tabuli ... tedy 11... tak si ji mohu odškrtnout v dnešním původním plánu cesty ... a povídá o houbách na rašeliništích ...

... kožíšky už máme celé urousané ... a za chvíli bude tma ... mizíme tedy do teplíčka ... ale na zdejší naučné stezky a dalšími zajímavostmi Vysočiny se určitě někdy vydáme ... brum ...