Jak jsme našli Pacoldovu vápenku

... počasí je jak na houpačce ... a tak jsme se rozhodli vyjít jen na malou procházku a svezli jsme se pražskou MHD do Velké Chuchle ... nejdeme na závodiště, ale chceme projít jednu ze zdejších naučných stezek ...

... Velká Chuchle je dnes součástí měst pražských, tedy Velké Prahy ... ale po celá staletí tomu bylo jinak ... k Velké Praze se připojila až v roce 1922 ... však jsem se byl podívat na výstavě - koukněte se sem: https://hugonacestach.info/reportaz/1048

... popošli jsme kousek po silnici a stoupáme do kopce ... potkali jsme tabulku "přírodní rezervace" ... což jak Qído hbitě doplnil je mimořádně cenné území, které je porostlé z velké části původními lesy ... tedy buby, habry, lipamí srdčitými a břízami ... a díky velmi zajímavému geologickému složení krajiny rostou tady ve velkém jaterníky a ptačince ...

... naučná tabule nás upozornila na technickou památku - Pacoldovu vápenku, která je pod kopcem.... a Kvída napadlo, že kopeček přece seběhneme a můžeme se jít na vápenku podívat ...

... a než jsem se rozkoukal ... kluk už svištěl z kopce dolů ... naštěstí přibrzdil u sněženky podsněžníku ... pro všechny dodávám, že sněženky jsou mírně jedovaté, při požití mohou způsobit křeče a průjem ... a ve volné přírodě je nikdy netrhejte a už vůbec je nechoďte dloubat lopatkou, abyste si je donesli do zahrádky ...

... i v Praze člověk najde turistické značení, takže vím, že jsme tady dobře ... jenom mě trochu zneklidňuje, že začíná sněžit ...

... vápenec pro zpracování v této peci se těžil nedaleko, v lomu Na Homolkách nebo Na Homolce...jak, kdo těm místům říká...dneska je tam přírodní rezervace...a sem k peci byl dopravován po speciální dráze ...

... byla to speciální ruční kolejová dráha s rozchodem 450mm ... takže úzkokolejka ... a také tady bývaly výtahy a lávky ... kterými se dopravovala vytěžená surovina do vápenné pece ... ale z toho všeho jsou tu jen minitorza ...

... vápenku tvoří dvě spojené vápenické pece ... každá z nich má oválný půdorys a je položena na masivním kamenném soklu ... jsou to pece s takzvaným horním hořením ...

... takže to dole jsou vybírací otvory ... kterými se vybíralo hotové vápno ... podotýkám, že pálené vápno v době, kdy vápenka fungovala nebylo tak čisté, jako je dnes ...

.. ve třetině pecí jsou roštová topeniště a zplodiny odváděly zdejší mohutné komíny - dva na každou pec ... jo a vápenec se do pece sypal z těch dopravníků shora ...

... vápenka byla postavena před rokem 1880 ... plný provoz ukončila počátkem 1. světové války ... výroba zde byla obnovena roku 1935 ... definitivní konec provozu nastal roku 1938 ... a vybavení se začalo rozebírat ... od roku 1966 je prohlášena kulturní technickou památkou ... a dnes je v soukromém vlastnictví ...

... soukromý majitel provedl nejnutnější opravy a těžko říci, co bude s vápenkou dál ... rozhodně by si zasloužila pořádnou opravu a prezentaci výroby vápna ze zdejšího vápence ... ale o tom budeme diskutovat cestou domů ... sněží a tak se výlet po naučné stezce odkládá na jindy ... brum