Za loutkami do Březnice

... jsem v městečku Březnice ... což je asi tak 17 km od města Příbram, kousek od hranic Středočeského a Jihočeského kraje ... a kdo mě na téhle fotce najde ... má brumbodík ...

... osídlení této části krajiny sahá až do pravěku ... "novodobé" dějiny Březince se pak začínají psát ve století třináctém ... a jsou pestré a bohaté ... jak bohatá je historie dějin českých ...

... mým cílem dnes však není historické bádání ... v bývalé jezuitské koleji ... kterou pro bratry Jezuity navrhl věhlasný architekt a představitel raného baroka Carlo Lurago už ve svých 22 letech ...

... mým cílem dnes však není historické bádání ... v bývalé jezuitské koleji ... kterou pro bratry Jezuity navrhl věhlasný architekt a představitel raného baroka Carlo Lurago už ve svých 22 letech ...

... celé vnitřní uspořádání vypovídá o klášterní a kolejní minulosti stavby ... vždyť stačí pouze zavřít oči ... a představit si bratry jezuity jak budí žáky svého gymnázia, ubytované na koleji na první ranní mši ...

... stavba byla započata roku 1638 a dokončena roku 1650 ... o čtyři roky později zde otevřelo gymnázium ... z Březnice se stalo významné vzdělávací středisko pro jižní i západní kraj ... zdroj:www.breznice.cz/volny-cas/pamatky-a-turisticke-cile/byvala-jezuitska-kolej/

... o tom jak význačný ekonomický a spolčenský přínos to pro tehdejší obyvatele Březnice byl ... nikdo nemluvil ... až když byl v roce 1773 řád zrušen a bratři jezuité, kteří tolik dbali na vzdělání odešli ... otevřely se lidem oči ...

... dnes budova slouží jako muzeum a v první expozici připomíná významnou osobu českého loutkářství paní Arnoštku Kopeckou ... vnučku slavného to loutkáře Matěje Kopeckého ...

... paní Arnoštka Kopecká loutkářskou činnost v okolí Březnice provozovala se svým manželem a je pochována na místním hřbitově ...

... pokud máte pocit, že loutky jsou jen pro děti ... dovolím si Vás opravit ... loutkářství má v našich zemích dlouhou tradici ...

... v dnešní době rádií ... televize ... internet a kdo ví čeho ještě ... je těžké si představit ... že po dlouhá staletí bylo divadlo ... loutkové ... kejklíři a lidmi hrané divadlo prakticky jedinou necírkevní kulturou kterou mohli lidé na venkově vidět ...

... tak jako my se dnes setkáváme na koncertech ... a nebo v galeriích ... scházeli se dříve lidé v kostelích ... to bylo jediné místo ... kde mohli slyšet varhanní hudbu, vidět obrazy, sochy ...

... a když se chtěli pobavit ... šli na pimprlové divadlo ... a tak loutkáři hráli příběhy z historie, pověsti i pohádky ... ovšem pro všechny ... nejen pro děti ...

... však také jednotlivé postavy ... loutky měly svůj nezaměnitelný úkol ... měly nejen pobavit ... ale často i poučit a ukázat lidské vlastnosti ... nejen hezké ... ale i ty nekalé ...

... pokud se o tom chcete přesvědčit ... vřele doporučuji posedět ve výstavním sále a shlédnout loutkový film „Johannes doktor Faust“ z roku 1958, který režíroval Emil Radok za asistence Jana Švankmajera ... a opravdu nejde o pohádku pro mrňata ...

... až budete přemítat o hloubce zhlédnutého filmu ... nahlédněte ještě v poslední výstavní místnosti do života loutkářů ... zjistíte ... že na každé představení museli mít povolení ...

... nahlédnout můžete i pod plachtu loutkářského vozu a představit si ... jaké to bylo objíždět s ním vesnice ... a mít tam složené divadýlko i všechny svoje věci ...

... možná přijdete i na to, že bedničky s nejrůznějšími potřebami se nevozily na voze, ale pod vozem na speciálně upraveném držáku ...

... pozastavte se také u samotných loutek a všimněte si ... jak jsou s láskou a péčí dělané ... tyhle jsou asi 130 staré ... a mě tak napadlo ... kdopak z Vás dostal jako dítě od Ježíška malé loutkové divadélko? ... napište mi to prosím ...

... je čas zvolna popojet dál ... bylo to krásné odpoledne a za poklady zdejšího muzea se vydáme ještě příště ...